Jako teenager byl v Hradci Králové nepochopený, nyní Tomáše Petráška tentýž klub vítá s neskrývaným nadšením. ,,Vracím se jako jiný člověk, jiný hráč," usmívá se fotbalový golem, co sepsal kouzelný životní příběh. Z nepotřebného kluka se stal kapitánem polského mistra z Čenstochové a českým reprezentantem. Zítra by se měl poprvé objevit v české lize.
Angažmá v Jižní Koreji krachlo. Tomáš Petrášek se po roce soužení v Jeonbuku vrátil domů. A to doslova. Upsal se ,,votrokům" a už se nemůže dočkat, jak na první zápas vezme dědu, který ho v mládežnických letech vozil z Čestic u Rychnova každý den na tréninky. Deníku Sport a webu
iSport.cz poskytl dvaatřicetiletý stoper upřímný rozhovor, ve kterém mnohokrát zaznělo jméno osudového kouče Marka Papszuna.
Jaké to je vrátit se do Hradce?
,,Co myslíte, když se na mě podíváte?"
Že jste si ke konci kariéry splnil sen.
,,Pozor, ještě nekončím, byť konec je blíž, než dál. Ale ano, můj výraz hovoří za všechno. Jsem tady skoro dva týdny a užívám si to. Po nevydařené sezoně v Koreji je Hradec obrovskou vzpruhou. Jsem zpátky v procesu, který mě extrémně baví. Je to radost. Umocněná tím, kde zrovna sedíme."
V útrobách nového moderního stadionu.
,,Jasně. Kdyby bylo vše při starém, ani nevím, kam bychom si sedli. (usměje se) Je to super. Mám strašnou radost. Do takové práce se chodí extrémně dobře. V Hradci je perfektní prostředí, ale to bylo i v Jeonbuku. Jen mi to tam nesedlo lidsky, což se stane. Pro mě jsou lidi nejdůležitější."
Co vím, tak s návratem do Hradce jste už nepočítal, že?
,,Přestal jsem na to myslet. V určitém období kariéry jsem o Hradci snil, žil jsem si dětský sen jako každé dítě z regionu. Dostat se do ,,efcéčka" a debutovat v áčku. Mně se to nepovedlo, ale díky za to. Musel jsem jít jinudy. Dnes se vracím jako jiný člověk, jiný hráč. Napsal jsem dobrý příběh, který může inspirovat ty, co se chtějí vzdát. Vždycky je šance zabojovat a dostat se na úroveň, o které člověk sní."
Proč vás v teenagerovském věku v Hradci nechtěli? Přemýšlel jste nad tím?
,,Naše cesty se prostě rozešly. Teď je mi dvaatřicet let, lidsky jsem dozrál. Je to jako ve vztahu. Nemá cenu na sebe být dlouho naštvaný. Jasně, když se dostavily první úspěchy, bral jsem to jako satisfakci. Ale postupně jsem odchod z Hradce přijal, zapomněl jsem na něj. Přál jsem si za klub hrát, ale nepovedlo se to. Šel jsem na to malinko oklikou, ale o to víc si návrat užívám."
V jednom z rozhovorů jste říkal, že by Hradci mělo být líto, že ve vás neviděl budoucího reprezentanta.
,,Ano, to je v pohodě. Viděl ho ve mně Marek Papszun (trenér Raków Čenstochová). Šel jsem za ním sice do třetí ligy, ale klub už byl nastavený na nejvyšší polskou soutěž. Kdybych byl špatnej, po postupu do druhé ligy bychom se rozloučili. Ovšem jenom trenér a já jsme to dotáhli až k polskému titulu. On mi dal mustr, jak se zlepšit. On udělal z třetiligového hráče reprezentanta. A já mu to nikdy nezapomenu. Minulý týden měl padesát let, trochu jsme zavzpomínali. Je šťastný, že jsem v Hradci. Určitě přijede na náš zápas. Trochu jsem odbočil, že."
Nevadí. Povídejte.
,,Vrátím se k Hradci. Třeba ti, kteří tehdy za výběr hráčů zodpovídali, ve mně talent neviděli. Kvalitu spatřovali v jiných hráčích. Čas ale ukázal, že to je i ve mně. Jedním z mých trenérů je Adrian Rolko. I on začal kariéru později."
A v Hradci byl také zpochybňovaný.
,,Je to úděl vysokých hráčů. Já byl tehdy jako on – vysoký a hubený. Byl mým hnacím motorem. Dnes jsem typologicky jiným hráčem. Našel jsem novou cestu, jak se připravovat. Už vypadám jinak."
