Horejš s Váchou učí Hradec vyhrávat. Udělají z Vašulína TOP ligového útočníka?
/KOMENTÁŘ/ Budou to dva týdny, co hradecké fotbalisty po Václavu Kotalovi převzal trenér David Horejš, který si s sebou ,,pod lízátka" přivedl i bývalého sparťana Lukáše Váchu coby asistenta. A nové duo se zatím osvědčuje. Dva zápasy, čtyři body. To by šlo. Přitom se nejednalo o nějaká lehká utkání.
Votroci nejprve zabrzdili gólovou mašinu na jaře do té doby abnormálně střílejícího Jablonce. Dokonce na severu Čech sahali i po vítězství (1:1). To si mohli vychutnat až o týden později, kdy v rivalském derby-souboji zaslouženě porazili sousední Pardubice 2:0.
S čím vůbec Horejš s Váchou do Hradce přicházeli? Lze to rozdělit na několik bodů.
Prvořadým úkolem bylo vytáhnout mančaft zpátky do středu tabulky, kam zázemím i hráčským materiálem rozhodně patří, a vyhnout se tak bojům v nadstavbové skupině o udržení.
Zadruhé: Naučit ho vyhrávat zápasy, které jsou dobře rozjeté výsledkově i herně, protože to se hradeckým barvám v této sezoně doposud moc nedařilo, především doma v nové aréně (kromě začátku). Jinak by byl v tabulce o tři čtyři místa výš.
Zatřetí: Ještě více probudit některé hráče včetně lídrů (Pilař, Krejčí, Čihák, Vašulín...) a zkusit z nich vymáčknout ještě víc. V žádném případě nehrají špatně, ale rozhodně je v jejich silách být ještě lepší a pro tým více platnější.
První bod samozřejmě souvisí s tím druhým. Hradec nemá vůbec špatný tým, jde ,,jen" o to hráče dobře motivovat, vyhecovat a správně je před zápasy nastavit. Kdekdo by řekl, že to je to nejjednodušší, jenže naopak. Tohle ne každý trenér spolu se svým realizákem umí.
U hráčů se zastavme především u Daniela Vašulína. Pětadvacetiletý vytáhlý útočník (195 cm) kope v lize svoji třetí sezonu. V první dal šest gólů, ve druhé sedm a v probíhajícím ročníku se ve čtyřiadvaceti zápasech trefil zatím jen čtyřikrát. Přitom má potenciál na daleko vyšší čísla, klidně by z něj mohl být i elitní ligový útočník.
Na place budí značný respekt u soupeřových zadáků. Má solidní hlavu a výbornou hru zády k brance. Na svoji postavu je i poměrně dost rychlý. Ale někdy by potřeboval rychlejší a kvalitnější práci s míčem, jindy zase lepší rozhodnutí. A nejvíc mu samozřejmě chybí gólová produkce. Šance na to má, stačí si vzpomenout na poslední zápasy.
Stane se, že prostě nějakou šanci nedáte, takový je fotbal. Hlavní je se z toho nepo... a do těch šancí se pořád chtít dostávat, nikde se neschovávat. Pak přijde čas, kdy se to otočí. Stačí se podívat na plzeňského Pavla Šulce. Dříve to byl ,,spalovač mrtvol", nedat tři čtyři šance za zápas pro něj nebyl problém. Ale nepoložilo ho to a pořád se do šancí tlačil. A teď? Góly dává vcelku lehce a klepe na dveře reprezentace.
Takže Davide s Lukášem a nejen vy dva, zkuste Dana posunout dál, má na to.
